Prosinec 2011

Hovawart

31. prosince 2011 v 22:26 | VerčaTHčka |  Plemena pejsků

Historie

První zmínky o plemeni hovawart se objevují již ve středověku, okolo roku 1280. Další zmínky o
tomto plemeni jsou z 13. a 14. století. Na konci minulého století už však nikdo nedokázal říct, jak původně vypadal. Částečně je ale jeho historie, stejně tak jako plemen podílejících se na jeho vzniku, zahalena rouškou tajemství.Za znovutvůrce je všeobecně považován Kurt F. König, i když v přípravné fázi spolupracoval se svým otcem Bertramem Königem. A právě on zachytil na fotografiích z počátku minulého století psy typem velmi připomínající dnešního hovawarta. Hovawart byl oblíben jak u domkářů, tak i německých aristokratů. Pojmenování plemene se překládá jako "stráž domu". Plemeno prošlo celkem třemi sériemi své rekonstrukce a to do roku 1914, od roku 1918 a od roku 1952. V roce 1984 byla zejména z důvodu jednoduššího řízení chovu a toku informací založena Internationale Hovawart Föderation IHF (Mezinárodní federace hovawartů). V bývalé ČSFR byl první vrh štěňat zapsán dne 10. 3. 1986 v chovatelské stanici "Z Páralovy zahrady" pana ing. Luďka Nováka. Samostatný klub majitelů a chovatelů plemene hovawart byl založen po tříletém úsilí dne 31. 3. 1990. V dnešní době se plemeno úspěšně rozvíjí v Německu i ve Velké Británii a v roce 1990 se objevilo i ve Východní Evropě. Do dneška bylo odchováno přes 4 500 jedinců, ročně se počty zvyšují o cca 500, v klubu je organizováno přibližně 700 členů z ČR i zahraničí.
Povaha a využití
Hovawart je velice vyrovnaný, věrný přítel a průvodce člověka, avšak citlivý na zacházení.Ve svém území je výborný hlídač, a to i bez jakéhokoliv výcviku, ostražitě reaguje na cokoliv podezřelého. Je ochoten nekompromisně zasáhnout, ale situaci předem "vyhodnocuje". Zbytečně neštěká, cizích lidí si za přítomnosti svého pána ve svém teritoriu nevšímá. K cizím lidem se mimo své teritorium chová s odstupem, nedůvěřivě, ovšem v žádném případě je nenapadá! Ba naopak lze konstatovat, že jeho práh dráždivosti je poněkud výše, jako by si byl vědom své síly, kterou však nikdy nezneužívá. To vypadá jako by byl vždy \\\\\\\\\\\\\\\"nad věcí\\\\\\\\\\\\\\\". Je mimořádně vázaný na rodinu, a proto je dobré, aby měl trvalý kontakt se členy rodiny. Rodinu považuje za svou "smečku", a proto ji hlídá a ochraňuje. Cennou vlastností hovawartů je jejich snadná ovladatelnost i přes velký temperament. Hovawarta ocení především lidé, kteří chtějí hlídacího psa, avšak nemají dostatečné zkušenosti s výcvikem. Je dobré navázat s ním spíše \\\\\\\\\\\\\\\"rovnoprávně\\\\\\\\\\\\\\\" partnerský vztah, na jehož základě ochotně, rád a trvale respektuje své postavení i veškeré požadavky. Negativně však reaguje na hrubé a násilné zacházení. Je to psí aristokrat. Usilováním o pracovní výkonnost se podařilo vytvořit psa, který je snadno cvičitelný, má vynikající paměť, je značně pohyblivý a vytrvalý. Hodí se pro mimořádně vyvinuté vlohy k pachovým pracím, je vhodný do služby (ať už policejní nebo záchranářské). Specifický přístup je však nutno volit k výcviku obrany.
Shrnutí: výborný hlídač, ale i vynikající společník, příjemný domácí pes a průvodce. Jeho majestátní vzhled i povaha, dlouhá krásná srst, temperament se snadnou ovladatelností uspokojí i velmi náročného člověka s vysoce vyvinutým estetickým smyslem.
Vzhled
Hovawart je silný, středně velký pes poněkud prodlouženého rámce, dlouhosrstý, využívaný jako pracovní plemeno. Pohlavní dimorfismus je velice výrazný, zejména ve tvaru hlavy a ve stavbě těla.
Poměry:Délka těla by měla dosahovat nejméně 110 až 115% výšky v kohoutku.
Hlava:Nosní můstek je rovný a paralelní s rovinou temene hlavy. Tlama a lebka jsou přibližně stejné délky. Kůže na hlavě všude těsně přiléhá.
Srst: Dlouhá srst se silnými chlupy, mírně zvlněná a těsně přiléhající. Podsada není příliš vyvinutá. Srst je delší na hrudníku, břichu, zadní části hrudních i pánevních končetin (kalhoty) a na ocase. Krátká srst je na hlavě a na předních stranách obou párů končetin. Srst je hustá a uzavřená.
Barvy srsti: černá, zlatočerná, plavá
Výška: psi od 63 do 70 cm, fenky od 58 do 65 cm
Péče
Zásady výživy jsou stejné jako u ostatních velkých psů.
Nevyžaduje speciální péči, vhodné je jeho celoroční držení venku.
Jeho dlouhá a krásná srst může vzbuzovat obavy z přílišné péče, ale není tomu tak. Jeho srst je někdy označována jako "vlčí". Avšak základní pravidla péče jsou nutností.

Holandský pinč

31. prosince 2011 v 22:24 | VerčaTHčka |  Plemena pejsků

Historie
Tato rasa pochází z Nizozemí. Holandský pinč byl vyšlechtěný na konci 19. století. Předky tohoto plemena byli žlutě zbarvení němečtí drsnosrstí chrti, jejichž štěňata byla do Amsterodamu přivezena. Tento nevelký žlutý psík byl v Holandsku velmi oblíbený, avšak druhá světová válka plemeno značně poškodila. Obnova plemena se zdařila panu Barmanovi van de Villovi počátkem 70. let. Holandský pinč není za hranicemi Nizozemí známý a chovatelé ani o popularizaci neusilují.

Vzhled
Holandský pinč je hrubosrstý, silný a kvadraticky stavěný pes. Je stavěný tak, aby mohl doprovázet koně a kočár, stejně jako chytat krysy ve stáji. Dříve bylo plemeno nazýváno "stájový pes gentlemana" nebo "pes kočích". Svým vzhledem nepůsobí tento pes neohrabaně ani hrubě. Pes dorůstá 37 až 42 cm v kohoutku a fena může vyrůst 35 až 40 cm v kohoutku. Hmotnost holandského pinče se pohybuje mezi 9 a 10 kg. Srst je velmi důležitým znakem plemene. Je středně dlouhá, hrubá a tvrdá. Knír, vousy a obočí dodávají pinčovi rozježený, legrační a bezstarostný vzhled. Zbarvení tohoto plemene je jednobarevně žluté ve všech odstínech. Nejlepší barva je však tmavě slámová.

Využití a povaha
Toto plemeno je oddané, veselé a přátelské. Holandský pinč není přehnaně aktivní ani uštěkaný. Je to milý a příjemný rodinný pes, který je velmi vynalézavý. K cizím lidem se chová poněkud rezervovaně, ale své blízké zahrnuje láskou. Holandský pinč miluje děti a perfektně vychází i s ostatními zvířaty.
Péče

Péče o holandského pinče je bez zvláštních nároků.

Holandský ovčák

31. prosince 2011 v 22:20 | VerčaTHčka |  Plemena pejsků
Historie
Jak již sám název napovídá, pochází plemeno z Nizozemí. Centrem chovu bylo zpočátku severní Brabantsko (historické území na belgicko-nizozemských hranicích). Předci holandského ovčáka zde byli používáni především k ochraně a nahánění stád ovcí. Podle informací se na neúrodných územích kolem roku 1860 páslo přibližně 800 tisíc ovcí, proto šikovní ovčáčtí psi zde byli potřeba. Jejich hlavní požadovanou vlastností byla ovladatelnost a chuť pro práci. Koncem 19. století se o místní ovčácké psy začali zajímat chovatelé a oficiálně zpracovávali orientační popisy plemene. V roce 1898 byl založen Nederlandse Herdershonden Club (holandský ovčácký Club). V té době bylo rozlišováno šest variant podle druhu a délky srsti a také zbarvení. V roce 1906 byl standard přepracován a místo šesti variet byly povoleny jen tři (krátkosrstá, dlouhosrstá a hrubosrstá.) V roce 1960 FCI uznala holandského ovčáka za samostatné plemeno. Psi se později začali využívat i jako stopaři a hlídači u armády a policie.
Povaha a využití
Holandský ovčák je oddaný, poslušný, učenlivý, ostražitý, pracovitý, věrný a spolehlivý pes. Je nenáročný, velmi vytrvalý, vždy pozorný, aktivní, s vlastnostmi typického ovčáka.
Využitelnost je všestranná. V dnešní době se používá hlavně jako pes k ochraně osob a obraně majetku. Hodí se také pro nejrůznější kynologické sporty, výcvik poslušnosti a záchranářské práce.Je vysoce ovladatelný, velmi inteligentní, aktivní a živý, snadno se cvičí.
Vzhled
Jedná se o středně velkého, středně těžkého, dobře osvaleného psa silné tělesné stavby a dobrých proporcí. Příznačná je inteligentní výraz a živý temperament. Velikost hlavy je v dobrém poměru k trupu, tvar má spíše podlouhlý, nikoliv mohutný. Je bez vrásek a suchá. Uši jsou spíše menší než větší. V afektu vztyčené a natočené kupředu, jsou vysoko nasazené. Záď nesmí být krátká ani spáditá. Končetiny jsou silné, dobře osvalené s pevnou kostrou.
VARIETY: na základě typu srsti se rozlišují následující variety:
krátkosrstá
Žádoucí je na celém těle dosti tvrdá, ne příliš krátká srst s bohatou podsadou. Límec, kalhotky a delší srst na ocase musí být jasně viditelné.
Barva: více či méně výrazně žíhaná na hnědém pozadí (zlatožíhaná) nebo na šedém pozadí (stříbrnožíhaná). Žíhání je rozloženo po celém těle, také na límci, kalhotách a srsti na ocasu. Příliš černá krycí srst je nežádoucí. Černá maska je upřednostňována.
dlouhosrstá
Po celém těle dlouhá, přiléhavá, na omak hrubá srst bez kudrn a vln s bohatou podsadou. Hlava, uši, tlapky a pánevní končetiny pod hleznem jsou pokryty krátkou hustou srstí. Zadní strana hrudních končetin je osrstěná silně vyvinutými, směrem dolů stále kratšími pesíky, tzv. praporci. Ocas bohatě osrstěný. Bez dlouhých pesíků na uších. Barva: jako u krátkosrstých.
hrubosrstá
Po celém těle je žádoucí hustá, tvrdá, huňatá srst s hustou podsadou, vyjma hlavy. Osrstění musí být těsně uzavřené. Horní a dolní pysk bohatě osrstěné (tzv. vousy a bradka), ne měkkou srstí, ale dobře odstávající. Střapaté, dostatečně vyčnívající obočí. Na lebce a lících je srst poněkud méně vyvinutá. Ocas silně osrstěný. Silně vyvinuté kalhotky jsou žádoucí. Barva: modrošedá a pepř a sůl, stříbrno- a zlato-žíhaná. Žíhání je u hrubosrsté variety - narozdíl od ostatních variet - méně zřetelné.
Délka těla je v poměru ke kohoutkové výšce jako 10 : 9.
Kohoutková výška psů: 57 - 62 cm.
Kohoutková výška fen: 55 - 60 cm.
Péče
Srst nevyžaduje zvláštní péči, ale v období línání je vhodné ji několikrát týdně kartáčovat. Co je však důležitější je výchova a výcvik. Majitel musí dát psovi jasná pravidla, aby pes nepřevzal velení. Holandský ovčák potřebuje hodně pohybu. Je vděčný za jakoukoli činnost, kde se něco děje a kde může vybít svůj temperament.
Zdroj: F.C.I.-Standard č. 223 / 02.02.1990 / D www.cmku.cz; internet

3x spící Bill :D

27. prosince 2011 v 20:36 | VerčaTHčka |  Bill K. photo

Halí, belí,.. :D



Baf!

Kuk! :D

Tokio Hotel

27. prosince 2011 v 20:29 | VerčaTHčka |  ↑Tokio Hotel photo↓