Leden 2011

Jak mi Bill zamával,a mě polilo blaho :D

27. ledna 2011 v 11:30 | VerčaTHčka ツ |  Videa
Opět sem našla vídejko,kde mi Bill na pražském koncíku v Tesle Areně zamával (15.3. 2010) Je to fakt bombastickej pocit XD Je to asi někde v 5:56. Jo,bomba no :D


Bill Kaulitz - jeho pády i vzlety

4. ledna 2011 v 14:51 | VerčaTHčka ツ |  Články TH
Billl Kaulitz (21) byl ještě nedávno terčem skoro všech německých médiích. Mluvilo se o něm jako o zženštilém spratkovy,který se jen tak prochází na mole,a nebo o šotkovi,který neumí za volantem řídit,a napálí to do svodidel.Zkrátka média nemohla pochopit,jak se věci pravdivě mají.

Koncem roku 2008 přišel zpěvák Bill téměř o hlas. Musel podstoupit těžkou operaci cysty,při které se naskytovali dvě řešení. Jedno je,že Bill bude zase normálně bez skřehotání zpívat. A to druhé, Bill už nebude nikdy zpívat. Pro Billa to byl rysk,zdali se má předběžně vzdát své kariéry... A zrovna od toho počátku se začalo o něm pořádně mluvit. Některá média napsala,že Bill jen stěží odzpíval koncert ve francouzské Marseille. Jiná že ve zlomku sekundy přestal najednou zpívat,klečící se díval na jeho bratra kytaristu Toma Kaulitze (21),brečel,a nevimanil ze sebe ani jednu jedinou hlásku. Bylo mu pouhých 18 let, a některým fanynkám a fanouškům se to zdá,jako by to bylo nedávno. Naštěstí už tyhle trable má Bill za sebou. V roce 2009 si ale kvůli svým hlasivkám Bill a celá kapela dala rok ,,voraz". Média se překřikovala,že se kapela rozpadne. To by ale srdečný Billl jistě nedopustil. Fanynkám dává jen to nejlepší,stará se o to,aby z koncertní haly z jejich koncertu vycházely veselé a šťastné. To ukázal ostatně i v roce 2010,kdy se Bill již pořádně vzchopil,a ukázal médiím,že je to opravdu kus chlapa. Celá kapela si totiž naplánovala tour Welcome to humanoid city a objeli snad celou zeměkouli. Bill poctivě za 2 hodiny koncertu si vyměnil 5 převleků,a pozor! Na výměnu měl jen 60 sekund! A vždy příjemně překvapil fanynky novými variacemi.Teď je to opravdu náš Bill.

Australský honácký pes

3. ledna 2011 v 15:44 Plemena pejsků
Historie 
Verča
Toto plemeno vzniklo v Austrálii křížením psů, které přivezli přistěhovalci z Evropy. Mezi těmito psi se vyskytovali převážně bullteriéři, dalmatini a kolie -
tehdy zvaná smithfield. Avšak tato plemena sama o sobě neobstála v práci na australských pastvinách. Dobytek, který tu měli hlídat, byl divoký a psi často stádo spíše plašili než jej hlídali. Pozornost se tedy obrátila na místního divokého, avšak tichého psa - dinga. Toto plemeno bylo odedávna zvyklé na australské klima a při práci bylo nebylo hlučné. Zhruba kolem roku 1830 došlo k míšení evropských plemen a dinga. Těmto křížencům se říkalo "Timminsovy rváči", k něm byly v dalších letech přikříženy ještě border kolie ve zbarvení blue-merle. A vzniklo tak plemeno Hall's heeller. Ti se dále křížili s dalmatinem - získali tendence k následování koní a k lepší ovladatelnosti. Dalším přimíseným plemenem byla kelpie. Roku 1902 byl vypracován standard pro plemeno australský honácký pes.
Využití a povaha 
Toto plemeno je při práci velmi vytrvalé a živé. Stáda nahání chňapáním po patách dobytka. Je vhodný především pro sportovně založené kynology. Je milý k dětem. Je schopný i hlídat. Jedná se o vyloženě pracovní plemeno, které si vyžaduje činnost a pozornost. V nahánění dobytka a i jiných domácích zvířat nemá konkurenci.
Vzhled  
Verča
V kohoutku dosahuje australský honácký pes 43 - 51 cm. Váha se pohybuje v rozmezí 16 - 25 kg. Srst je tvrdá a hustá. Působí silným někdy až zavalitým dojmem. Zbarvení může být buďto modré nebo červeně skvrnité.
Péče
Pro toto plemeno není nic tak důležitého jako neustála činnost. Je to neúnavný společník, který vyžaduje jakoukoli aktivitu. Kromě toho nepotřebuje žádnou speciální péči. Není dobré jej držet dlouhou dobu v kotci, nehodí se ani do městské zástavby.

Argentinská doga

3. ledna 2011 v 15:39 Plemena pejsků


Historie
Verča
Toto plemeno pochází z provincie Cordoba, která se nachází v centrální oblasti republiky Argentina. Zakladatelem této rasy je Dr. Antonio Nores Martinez. V roce 1928 sestavil tento muž ve standardu základní charakteristiky plemene, které nazval "argentinská doga". Zpočátku považovali všichni toto plemeno za bojové, ale Dr. Nores Martines používal argentinskou dogu na svých lovech na velkou zvěř, proto se stal během krátké doby tento pes vynikajícím psem na velkou zvěř. Během dalších let se stalo toto plemeno všestranným společenským psem, věrným a nepodplatitelným obráncem svého pána. V roce 1964 byla argentinská doga uznána jako samostatné plemeno argentinským kynologickým svazem a v roce 1973 bylo plemeno uznáno mezinárodní kynologickou federací FCI jako první a jediné argentinské plemeno.

Verča
Vzhled


Argentinská doga je normální pes molosského typu středních proporcí. Její vzhled je harmonický a plný síly. Obrysy mohutného osvalení jsou zdůrazněny pružnou, pevnou kůží, která pevně přiléhá k tělu. Tento pes má velmi rychlé reakce a v jeho pohybu se neustále projevuje radost. Pes dorůstá 62 až 68 cm v kohoutku a fena má kohoutkovou výšku 60 až 65 cm. Hmotnost argentinské dogy standard FCI neuvádí, ale pohybuje se od 40 do 60 kg. Srst tohoto plemene je krátká, hladká a na omak měkká. Podle klimatických podmínek se liší hustota srsti. V tropických podmínkách je osrstění řidší a v chladném podnebí je srst hustší a silnější. Barva srsti je čistě bílá. Kolem oka je barevná skvrna. Tato tmavá skvrna nesmí přesahovat 10% celkové plochy hlavy.


Využití a povaha
Toto plemeno je veselé, nenáročné a přátelské. Povaha argentinské dogy je příjemná a láskyplná. Její fyzické schopnosti z ní činí opravdového atleta. Zástupce této rasy málo štěká a je si dobře vědom své síly. Tento pes je vyhlášený jako dokonalý pes pro ochranu a strážní službu. Argentinská doga je velmi inteligentní a je nutné ji důsledně vychovat.


Péče
Argentinská doga nepotřebuje žádnou zvláštní péči.





Appenzellský salašnický pes

3. ledna 2011 v 15:33 Plemena pejsků
Historie:
Skutečný původ tohoto plemene neznáme, ale můžeme předpokládat, že je potomkem různých mastifů, které zde zanechaly římské legie před 2 000 lety, když procházeli dnešním Švýcarskem. Zatočený ocas u tohoto plemene naznačuje, že byl mezi jeho předky i špic. Poprvé byl appenzellský salašnický pes popsán v roce 1853 v publikaci "Tierleben der Alpenwelt." Zde bylo toto plemeno popsáno jako jasně štěkající, krátkosrstý, mnohobarevný salašnický pes. Appenzellský salašnický pes je středně velký a dříve sloužil k ochraně stavení, ale i k hlídání a shánění stád. V roce 1906 byl založen díky podnětu Prof. Dr. Alberta Heima, který se silně angažoval v otázkách švýcarských salašnických psů, klub "Appenzeller Sennenhunde Club". Cílem tohoto klubu bylo udržet toto plemen v jeho přirozeném stavu a dále ho rozvíjet. Čistokrevný chov appenzellského salašnického psa začal povinným zápisem štěňat do plemenné knihy appenzellských salašnických psů. V roce 1914 byl poprvé zpracován platný standard tohoto plemene. Dnes je tento pes chován po celém Švýcarsku, ale i za hranicemi mnoha jiných států. Appenzellský salašnický pes je dnes jasně vymezen a od ostatních švýcarských salašnických psů je jednoznačně odlišen.
Vzhled:
Appenzellský salašnický pes je středně velký s harmonickými proporcemi těla. Je velmi pohyblivý a hbitý. Tento tříbarevný pes má chytrý výraz v obličeji a jeho tlapy jsou krátké se silnými polštářky a těsně přiléhajícími prsty. Psi dorůstají 52 - 56 cm v kohoutku, feny mohou dorůst 50 - 54 cm v kohoutku. Hmotnost tohoto plemene se pohybuje kolem 25 - 32 kg. Appenzellský salašnický pes má silné čelisti a mohutný krk. Jeho srst je krátká, hustá, lesklá a těsně přiléhající. Základní barva je černá nebo havanově hnědá s pokud možno symetrickými bílými a hnědočervenými odznaky.
Využití a povaha:
Tento pes se nehodí do městské zástavby, ani do teplého podnebí. Je rád, může-li spát a žít venku. Appenzellský salašnický pes je
víceúčelové plemeno. Ochotně hlídá skot, ovce i kozy a útočníky odrazuje svou silou a velikostí. Toto plemeno je dobrosrdečné a přátelské. Je to ideální společník, avšak potřebuje dostatek prostoru a pohybu. Appenzellský salašnický pes je sebejistý a nebojácný, vůči cizím lidem je lehce nedůvěřivý. Je to však nepodplatitelný hlídač, který se rád učí nové věci.
Péče:
Tato rasa není specificky náchylná k určitým nemocem. Péče o srst není nijak náročná.  Appenzellský salašnický pes  se průměrně dožívá 12 - 13 let.

Verča