Únor 2010

Anglický kokršpaněl

21. února 2010 v 10:39 | VerčaTHčka ツ |  Plemena pejsků
Historie:
Toto dlouhosrsté středně velké plemeno patří mezi nejstarší lovecké psy v Anglii. Jejich historie je známa od 14. století, kdy se "španělé" používali v sokolnictví. Z počátku se jednotlivá plemena španělů a setrů od sebe neodlišovala. Beckmann se zmiňuje, že v Anglii se španělé vycvičení k vystavování nazývají setři, zatímco psi slídící měli být nazývání "Springer" nebo "Flusher". K rozdělení podle hmotnosti došlo až v 19. století. V té době našlo také plemeno svou novou funkci - vypichování sluk (woodcock) a další menší zvěře. Stále však nebylo jasné, jak by mělo ve finále plemeno vypadat, do stejné kategorii patřili například kavalír charler spaniel a kavalír king charles spaniel, za kokra platil každý pes, jehož tělesná hmotnost nepřesáhla 12,5 kg. Tak se plemeno ocitlo v kategorii mezi pracovním psem a toy španělem (trpasličí španěl). Roku 1893 byl pak anglický kokršpaněl oddělen jako samostatné plemeno a jeho čistokrevný chov začal. Jedním z nejvýznamnějších chovatelů v začátcích čístokrevného chovu je Dr. W.W. Boulton.
Užití a povaha:

Kokršpaněl je lovecký pes - slídič. Disponuje obrovskou ochotou ke stopování, hlasitým naháněním, výborným nosem, ochotně přináší, nebrání se ani práci ve vodě. Je učenlivý a ovladatelný, hravý a ke známým lidem přátelský, k cizím může být někdy nedůvěřivý. V Anglii je někdy nazýván "veselý kokr", díky tomu, že neustále vrtí ocasem.
Dnes se můžeme s kokrem setkat i v roli psa společníka, avšak musí být důkladně vychováván, neboť má v sobě, díky svému loveckému původu, značný temperament. Jeho lovecké užití je stále častěji vzácnější, je to především díky vysokým nárokům na péči o srst.
Péče:
Plemeno je možné držet jak venku tak v bytě, avšak úprava jeho dlouhé srsti je nezbytná, stejně tak čištění uší, které mívají v některých případech, kdy je osrstění uší bohaté, tendenci k zánětům. Můžeme se setkat i se spínáním uší dozadu, či zastrčením uší do "roláku", který obepíná krk, aby si kokr neušpinil při jídle slechy.
Vzhled:
Anglický kokršpaněl se vyskytuje v různých barvách - nejčastěji je k vidění barva zlatá, černá, černá s pálením, modrý bělouš, oranžový bělouš vyjímkou není ani zbarvení černo-bílé, hnědé a další. V současné době je kokršpaněl nejmenší plemeno ve skupině španělů v rámci skupiny sportovních plemen. Kohoutková výška dosahuje až 40 cm, váha by pak neměla přesahovat 14,5 kg.







Billův mimozemský outift

21. února 2010 v 10:04 | VerčaTHčka ツ |  ♥Bill Kaulitz♥
Die Designer von „DSquared“ legen letzte Hand am außerirdisch wirkenden Kostüm an. Groß klicken!
Návrhář Dsquared přikládá poslední
ruku na mimozemsky působící kostým.

http://www.express.de/image/view/-/1188876/highRes/773573/-/maxh/480/maxw/480/-/XVM05A_71-5600397_ori.jpg.jpg
S touto mašinou pojede Bill na pódium.

http://www.express.de/image/view/-/1188874/highRes/773566/-/maxh/480/maxw/480/-/XVM05A_71-5600399_ori.jpg.jpg
Bill se těší ze svého outfitu a motorky.

"Když jsme vyrůstali, často jsme se cítili jako mimozemšťané."



Jenom o čtyři měsíce později přeměnují Tokio Hotel svůj pocit.


K neděli začíná "Humanoid" turné (s jedenácti kamiony a šesti busy). Tahle čtvečice se Evropě představí v něčem zcela jedinečném - v kostýmech ve stylu mimozemšťana.

Ukazujeme exkluzivní pódiové outfity, které navrhla kanadská dvojčata Dean a Dan Catenovi z módní značky Dsquared.


Frontmanovi Billovi pasuje mimozemský oblek robota jak vyšitý, je na něm jako na druhé kůži.


Ostatně: Také motorka, se kterou bude Bill jezdit po pódiu, byla navržena extra pro něho.


Jediný termín v Severním Poryní-Vestfálsku: 26. února v Oberhausenu.




Americký staffordshirský teriér

20. února 2010 v 17:40 Plemena pejsků
Historie:
Kolem roku 1860 se do Ameriky dostali první psi typu "Bull and terrier" a s nimi přisli do Ameriky i v Anglii velice populární psí zápasy. Vyskytovali se tu pit bull terriers, american bullterriers, staffordshire terriers a také yankee terriers. Psí zápasy si získaly i v Americe slušnou řádku příznivců a začali se chovat psi poněkud většího vzrůstu než v Anglii. Jeho předky jsou tedy buldoci a teriéři, z obou těchto plemen spojuje stofford to nejlepší - sílu a odvahu boldoka a ostrost teriéra.
Vzhled:

Oproti ostatním teriérům vyniká americký staffordshire terrier výjmečně silnou kostrou, výrazným osvalením a velkým temperamentem. Je to elegantní živý hladkosrstý pes. Standard doslova říká:" Americký stafordšírský teriér by měl působit svou velikostí jako velmi silný pes. Měl by to být důkladně stavěný, svalnatý, ale pohyblivý a přívětivý pes. Má mít zájem o všechno, co se děje v jeho blízkosti. Měl by být podsaditý a svalnatý, neměl by mít příliš dlouhé končetiny nebo slabou postavu. Odvahu má příslovečnou." Standard FCI doporučuje výšku v kohoutku psů 46 - 48 cm, u fen 43 - 46 cm. Srst je krátká, přilehlá, pevná, drsná na dotek a lesklá. Jakákoli barva, jedna či více barev. Přípustná je i skvrnitost, srst by však neměla být zcela bílá nebo bílá z více než 80%. Černo-tříslová či černo-játrová se nedoporučují.
Povaha a využití:
Oplývá velkou odvahou a vysokou inteligencí. Staford má vysoký práh citlivosti, stěží jej můžeme vyvést z klidu, a proto je dobrým společníkem člověka. I přes jeho předky a minulost je to vhodný pes do rodiny, skvěle vychází s dětmi o tom svědčí i jeho velká obliba nejenom v Americe, ale také u nás. Vztah k ostatním psům stejného pohlaví může být problematický, proto je konfliktům nutné především předcházet (vodítko, košík).
Péče:
Jeho správná výchova je hlavním klíčem ke skvělému společníkovi. Jeho majitel by měl být zkušenější kynolog. Péče o srst není nijak náročná, ale jednou za čas se i krátké srsti musí věnovat péče. Je možné jej chovat jak v kotci se zateplenou boudou, ale stálý kontakt s člověkem je pro něj nutný.





Americký kokršpaněl

20. února 2010 v 17:36 Plemena pejsků
Historie:
Je to nejmladší potomek rodiny kokršpanělů. Pochází z anglického kokršpaněla, kterého vyšlechtili chovatelé v Anglii, v Americe si chovatelé vyšlechtili svůj vlastní typ, který se dnes od původního kokršpaněla výrazně odlišuje. Zvláštní na tom je, že přikřížení jiných plemen nebylo nutné. Prostě se jen cíleným selektivním chovem vyšlechtilo plemeno nové. Za vyšlechtění tohoto nového plemene vděčíme americkému klubu anglického kokršaněla. Nový typ se stal brzy velmi oblíbený a tak byl roku 1940 vypracován vlastní standard který byl brzy po sobě schválen nejprve britským Kennel Clubem po té Americkým Kennel Clubem a jako poslední jej uznala FCI roku 1951.
Využití a povaha:
Na rozdíl od anglického kokršpaněla je ten americký pouze výstavním a společenským psem. S jeho dlouhou srstí by se jako lovecký jen težko uplatnil. Je to milý temperamtní velice mrštný pes. Je veselý, v žádném případě není bázlivý. V krvi mu sice koluje krev slídičů, ale dnes je jeho funkce čistě společenského psa tou jedinou. Je vhodný i pro méně zkušeného majitele, který bude mít dostatek času na úpravu jako dlouhé hedvábné srsti, která spočívá nejen v kartáčování ale i trimování případně i v práci s holícím strojkem. Jeho aktivní duch vyžaduje hodně pohybu a sportovní vyžití. Je inteligentní, schopný rychle se učit, vhodný jak pro život ve městě tak i na venkově. Přestože má přibližně stejné lovecké schopnosti jako anglický kokršpaněl, je v Evropě používán k lovu pouze výjimečně.
Vzhled:
Jak bylo řečeno v úvodu, je to nejmenší pes rodiny kokršpanělů a to s výškou pod 40 cm. Od anglického se však neliší pouze výškou a mírou osrstění ale také zakulacenější lebkou, výraznějšími nadočnicovými oblouky, markantnějším stopem, kratší mordou a čtvercovým rámcem těla. Ideální výšku v kohoutku udává standard u psa kolem 38,1 cm a u feny kolem 35,6 cm tolerance je +/- 1,27 cm. Srst je hedvábná, na hlavě krátká, na těle je srst středně dlouhá. Srst je rovná, případně mírně zvlněna. Barevná škála je opět jako u jeho anglického příbuzného velice široká.

Péče:
Jeho srst vyžaduje důkladnou péči a časté kartáčování, jinak srst zplstnatí. Pokud je srst dobře upravena, stává se z něj velmi efektivní výstavní pes. U výstavních jedinců se setkáme se zatřiháváním srsti.




Akita inu

20. února 2010 v 17:17 | VerčaTHčka ツ |  Plemena pejsků

V japonštině znamenají slova "inu" a "ken" pes. Akita inu je tedy pes z okresu Akita. V Japonsku se také nazývá "šiši inu", což se dá přeložit jako "velký pes". Přípony inu a ken se dnes často opomíjejí a lidé se omezují na označení akita. Japonský archeolog Dr. H. Saito nalezl při vykopávkách na neolitických nalezištích kosti asi 300 psů, které se dochovaly asi z roku 5000 př. n. l. Psi měli kohoutkovou výšku od 36,8 do 49,5 cm, pouze v severozápadní části psi dosahovali výšky kolem 55 cm, což zřejmě byli předci dnešních akit. Pomáhali svým pánům lovit při jejich životě kočovníků. Ze 2. století před Kristem se v Japonsku vyráběly figurky psů jako pohřební dary, kostelní zvony s reliéfy zobrazujícími tyto psí společníky. Psi mají vztyčené uši, silnou špičatou mordu a zatočený ocas na hřbetech. Jedná se o prapředka dnešních japonských plemen, jenž se nazývá Nippon inu. Psi byli samozřejmě menšího vzrůstu než dnešní akity, poněvadž při drsných klimatických podmínkách a nedostatečném množství potravy by takto velcí psi nemohli přežít. Dr. Watese, jeden ze zakladatelů japonského spolku na ochranu zvířat, rozlišuje tři formy psů. Podle něj severní forma psa (velká, dlouhosrstá převážně bílá či šedo-bíle strakatá, se vztyčenýma ušima daleko do sebe a stočeným ocasem) je předchůdce dnešních akit. Oproti tomu Dr. Saito myslí, že akita vznikla křížením Nippon inu a čau čau. Dále se domnívá, že psy přivedli do izolované Odate kočovníci. A teprve zde se s postupem času formoval dnešní typ.
Akity byli původně plemeno lovecké. Lovili velkou zvěř často ve spolupráci s cvičenými jestřáby. V období Meidži se v Japonsku rozšířily psí zápasy po vzoru západního světa. Na tradice a kulturu se nebralo příliš ohled. Akity byly křížené s těžkými bojovými psy, kteří se dováželi z pevniny. V roce 1910 byly zápasy zakázány, ale pravé akity sotva existovaly. Navíc se v roce 1911 zavedla daň ze psů, která vedla k masivnímu poklesu počtu chovaných psů. V roce 1871 byla na japonské ostrovy zavlečena vzteklina, což zasadilo japonským chovatelům další tvrdou ránu (v roce 1925 bylo zaevidováno asi 3205 nakažených psů). Veřejnost si začala uvědomovat ztrátu plemene a snažila se udržet ho při životě. Dr. Watase se vydal kolem roku 1920 do Odate, aby zde hledal staré typy akit. Pomocí těchto psů byl obnoven chov akity inu. V roce 1931 bylo plemeno ministerstvem výchovy prohlášeno za japonské kulturní dědictví a jejich chov je podporován státem. V roce 1932 založili Dr. Watase a Dr. Saito společnost na ochranu japonských plemen. Vláda vypsala ceny pro dobré psy a chov opět pokročil kupředu.
Druhá světová válka bohužel mnohé zničila. Většina důležitých dokumentů se ztratila díky bombovým útokům a válečným zmatkům, byl vyhlášen zákaz krmení psů a zvedla se také poptávka po psí kožešině pro japonskou armádu. Američtí vojáci si všimli těchto velkých psů a byli ohromeni jejich povahou i exteriérem a odvezli si některé akity inu s sebou domů, kde začali svůj vlastní chov jako u většiny plemen.V Americe vznikla nová rasa kvůli křížení s německými ovčáky či mastify, která byla nazvána Americká akita. Rozdíly jsou patrné na první pohled: často černá maska, silné čelní vrásky,strakatá a krátká srst, špatně zatočený ocas a větší velikost.
Po Druhé světové válce v roce 1948 byl založen japonský Kennel Klub, který je dnes členem FCI. Při nové další výstavbě plemene se nejprve vytvořily dvě rozdílné linie:
-Chovatel Ichinoseki v Odate-odchoval generace čistých akit. V Japonsku byl nejvíce oblíben zastánci starého typu. Psi jsou kratší, kompaktnější, červení, sezamoví a bílí. Největší význam pro chov měla fena Date, její potomek Kiyo Hime, určoval chov v 50.letech.
-Chovatel Ito - Měl psy větší s lehčími kostmi, žíhané a černé s bílými znaky. Položili základ pro chov v Americe.
Dnes je v Japonsku údajně 100 000 akit, z toho 80% červení, zbytek bílý nebo žíhaný.

Vzhled

Velký pes, robustně stavěný, dobře vyvážený, s množstvím hmoty. Sekundární pohlavní znaky jsou silně patrné. Pes je ušlechtilý, důstojný, rezervovaný. Silná konstituce.
Hlava
Čelo je široké se zřetelnou čelní rýhou. Bez vrásek.Stop patrný
Nosní houba: velká a černá.
Tlama: středně dlouhá a silná s širokým kořenem tlamy, zužující se, ale nikoliv zašpičatělá. Nosní hřbet je rovný.
Oči: poměrně malé, téměř trojúhelníkového tvaru díky zvednutí vnějšího koutku oka, posazené poměrně široce, tmavě hnědé - čím tmavší, tím lépe.
Uši: poměrně malé, silné, trojúhelníkové, s mírně zaoblenými špičkami, nasazené středně široce, vztyčené a nakloněné vpřed.
Krk je silný a osvalený, bez volné kůže, v rovnováze s hlavou.
Trup
Hřbet: rovný a silný.
Bedra: široká a osvalená.
Hrudník: hrudník hluboký, předhrudí dobře vyvinuté, žebra středně vyklenutá.
Spodní linie: dobře vtažená k břichu.
Ocas je vysoko nasazený, silný, nesen silně zatočený nad hřbetem. Pokud je natažen, špička dosahuje téměř k hleznům.
Končetiny
HRUDNÍ KONČETINY
Rameno: mírně strmé, dobře vyvinuté.
Loket: těsně přiléhající k tělu.
Předloktí: rovné, se silnou kostrou.
PÁNEVNÍ KONČETINY: dobře vyvinuté, silné, přiměřeně zaúhlené.
TLAPKY: silné, kulaté, klenuté, kompaktní, prsty dobře vzájemně přiléhající.
Srst
Krycí srst je hrubá a rovná, podsada jemná a hustá. Kohoutek a záď jsou pokryty mírně delší srstí, srst na ocasu je delší než na těle. Barva srsti je červená, sezamová (takto zbarvení jedinci však nejsou v Japonsku posuzováni), žíhaná a bílá. Všechny zmíněné barevné rázy kromě bílé musí mít "urajiro" (urajiro - bělavá srst na stranách tlamy, na lících, na spodní straně čelisti, krku, hrudníku, těle a ocasu a na vnitřní straně končetin).
Výška v kohoutku: Psi: 67 cm, feny: 61 cm

Povaha a využití

Akita inu je pes vyrovnaný, věrný, učenlivý a chápavý.Protože Akita inu je plemeno velmi přizpůsobivé, lehce cvičitelné, s dobrou pozorností, neohrožeností a odvahou, pevnými nervy, ale samostatně myslící, je proto nutné dbát od počátku na kvalitní rannou socializaci. Akita psychicky vyspívá již během prvního roku života. Už takto mladý akita je schopen vykonávat zkoušky povahy. Již roční jedinec tohoto plemene je klidný, vyrovnaný, plně socializovaný, jestliže se ale včas a správně vychovává.
I přes pověstnou tvrdohlavost je Akita schopen se naučit výborné a přesné poslušnosti. Má výbornou paměť, rychle se učí. Povely plní s přesností, ale pomaleji což je způsobeno robustnější stavbou těla a funkcí CNS. Proto opatrně s "drilem" na cvičáku!
Nejdůležitějším bodem pro výchovu a výcvik je kladení důrazu na postavení v lidské smečce. Psovod (majitel) musí být vždy vůdcem smečky (alfou ), rodina betou a až potom zaujímá místo ve smečce pes (gama). Jestliže do prvního roku štěněte toto majitel opomene, narazí při výcviku u staršího jedince na tvrdý odpor.
Pro toto plemeno jsou důležité návštěvy kynologického výcvikového střediska až do věku jednoho roku. Po tomto období je třeba dbát na opatrnost při průběhu socializace s ostatními plemeny. Akita je dominantní, v rámci psí smečky se staví do role alfy a proto nesnese některé projevy hry a dominance.
Akita inu je všestranné plemeno, používá se jako pes strážní, canisterapeutický, záchranářský.

Péče

Akity patří mezi nejstarší cíleně chovaná plemena na zemi. Majitelé akity se mohou díky odlišnosti životního prostředí Japonska a České republiky setkat s nemocemi, zejména alergiemi, ale v dnešním chovu se již vyskytují zřídka. Akita je mým společníkem čtyři roky a žádné problémy s nemocemi nebo alergiemi jsme zatím neměli. Mám také mnoho přátel mezi chovateli a nesetkala jsem se s tím, že by Akity byly náchylné na nemoci. V případě nejistoty ohledně jejího zdraví se poraďte se zkušeným chovatelem, nebo přímo s poradcem chovu, nedoporučovala bych hlavně antibiotika, se kterými mám špatné zkušenosti.
Častější je přecitlivělost psa na stravu. Alergie je obvykle způsobená nekvalitním krmením ze supermarketů apod. Toto krmení obsahuje podřadné náhražky, které nejsou vhodné pro žádné plemeno. Nejrozšířenějším alergenem pro akity je sója, reakce na ni se projevuje zejména
kožními vyrážkami a ztrátou srsti. Proto je dobré spoléhat se na osvědčené dodavatele krmiv. Dnešní trh nabízí spoustu dobrých granulí s mnoha druhy (pro alergiky, citlivé psi, aktivní psy atd.), takže si každý jistě vybere. Akity, stejně jako všichni psi velkých plemen, by měly dostávat během dospívání výživu kloubů. Je však dobré poradit se s veterinárním lékařem, protože i nadměrné podávání vitamínů, minerálních látek apod. může způsobit nežádoucí účinky stejně jako jejich nedostatek.

Péče o srst akit je tvrdý oříšek pro majitele, kteří je hýčkají doma. Akity línají dvakrát do roka, při kartáčování zjistíte, že máte najednou místo medvídka naháčka, ale po pár týdnech je zase vše dorostlé. Línání si umí jen málokdo představit, pro jistotu si Vaši představu vynásobte stem. Když akita líná, jsou chlupy skutečně všude a je jich hodně. Ani byste nevěřili, kde se to na tom psovi vzalo. Jinak akity mají samočistící srst, takže vypadají stále čisťounké. Psa koupeme zpravidla jenom před výstavou. Jejich chlupy postrádají charakteristický psí zápach. Není potřeba žádná speciální úprava jako trimování, ani dokonce stříhání. Stačí opravdu jen pročesat.

Na pohyb akity nejsou zrovna moc náročné. Mají rády procházky a
hry, zkrátka vše, co každý jiný pes. Pokud ale máte plány na profesionální závodění např. v agility či coursingu, raději na to zapomeňte. Akita se ráda rozhoduje o všem sama a nebude
zrovna nadšená ze skákání přes překážky. Jistě se najdou i výjimky, ale většina akit u aktivit vydrží jen chvíli a dělají ji svým tempem. Sami uvidíte, co vašeho psa bude bavit.


Na konec bych ráda zdůraznila, že akita není pes pro každého.
Neměl by si ji pořizovat
úplný začátečník. Psi potřebují pevnou ruku, trpělivý přístup a úzký kontakt se svými lidmi. Díky pečlivé výchově , která se mnohdy neobejde bez porady s
chovatelem, si ale vychováte věrného přítele.






Afgánský chrt

20. února 2010 v 17:07 Plemena pejsků
Historie:
Toto elegantní starobylé plemeno pochází jak napovídá název z území Afgánistánu. Podle pověsti si jej Noe vzal s sebou na svou archu při potopě světa. Tento chrt je znám již celá staletí. Jeho předci, kteří byli zřejmě předci například chrtů jako je saluki si přivykli drsnému klimatu Íránu a Afgánistánu. Reakcí na toto podnebí byl dlouhý hustý kožich a tělo uzpůsobené rychlému běhu. Díky všem těmto vlastnostem byl tento chrt využíván k lovu leopardů, vlků či šakalů. Postupem času se afgánský chrt či jeho příbuzní dostali do Evropy. Zde byli výsadně majetkem vysoce postavených šlechticů. Stali se symboly vysokého společenského postavení.

Využití a povaha:
Je to elegantní, snad jedno z nejelegantnějších plemen světa. Jeho krása vyniká nejlépe ve výstavních kruzích. Stává se oblíbeným výstavním psem, který Vám svým pohybem a elegancí zatají dech. Jeho chrtí povaha je typická. Je mírně odtažitý a nedůvěřivý k cizím lidem. V žádném případě není agresivní či snad bázlivý. Je inteligentní a rychlý. Afgánského chrta můžeme potkat i v roli závodníka na chrtích dostizích či jako společníka.

Vzhled:
Jedná se velké dlouhosrsté plemeno. Ideální výška je pro psy 68- 74 cm, pro feny 63-69 cm. Srst je dlouhá a jemná. Krátká srst se vyskytuje v obličejové části. Zbarvení je velmi rozmanité a povolena jsou všechna zbarvení. Ocas je málo osrstěný a nízko nasazený. Hlava je úzká a je nesena hrdě. Jeho vzhled budí dojem elegance rychlosti a orientálnosti.

Péče:
Maximální péče se musí věnovat úpravě dlouhé srsti. Je nutné ji každý den kartáčovat jinak ztratí svůj lesk. Kvalitní krmivo samozřejmě také přispívá ke kvalitě srsti a není proto dobré podceňovat kvalitu krmení. Ačkoli se někdy díky dlouhé srsti může zdát, že jde o gaučového psíka opak je pravdou.Afgánský chrt vyžaduje hodně volného pohybu.

Podpořte ochranu dostihových chrtů podpisem petice.




TH, wallpapery

20. února 2010 v 16:43 | VerčaTHčka ツ |  Wallpapers,Avatary,Signatures

Dva velcí kamarádi :)

12. února 2010 v 19:00 | VerčaTHčka ツ
Tahleta fotka mě dojala! :)

Billovi hrabe :D

11. února 2010 v 16:57 | VerčaTHčka ツ |  ☼Twins☼

Když si pořídíte kotě

10. února 2010 v 14:00 | VerčaTHčka ツ |  Jak na kočičky-PRAXE
Než si kotě pořídíte:Je potřeba dbát na určité hranice-které byste měli dodržet:

-Pro obyčejnou domácí kočku je dobré mít zahradu.Čili stromi po kterých by si kotě-kočka mohla drápkami škrábat.
-Zajistit kotěti vlastní koutek-pelíšek kam by si mohlo zalézt.
-Dbát na to,že kočka nebo kocour nesmí být pořád venku. Co kdyby bylo venku mínus 20 stupňů?Pak by to bylo jako týraní zvířat..
-Dečku-pelíšek ven i domů-zajistit.
-Jídlo-střídaná potrava musí být.
-Dostatek vody venku pod nějakým úkrytem,ale i doma.
-Mléko dávat jednou za čas.